Nejtěžších je prvních tisíc…

jakých prvních tisíc..? 1000..?

Ještě když jsem nosil v báglu brankářské rukavice a kopačky namísto rukavic boxerských a vzpěraček, říkával Pavel Srniček, že nejhorších je prvních tisíc zápasů  a potom už to půjde nějak samo (Pro ty kdo neví kdo byl Pavel neboli Geordie, odkaz zde).

Od té doby se docela dost změnilo, pověsil jsem kopačky na hřebík, přestal se vůbec o fotbal zajímat, začal jsem více cestovat a přes bojové sporty jsem se dostal ke zvedání kettlebellů, velkých činek až po gymnastické prvky jako vzpory nebo učení st stání na rukou.) Jedna věc zůstala pořád stejná. Měl pravdu. Platí to. Začátky jsou těžké. Nejtěžších vždy bude prvních tisíc, ať už v čemkoliv…

No, vlastně (ne)pravidlo „prvních tisíc“ platí úplně všude od cvičení přes sport obecně, dělání chyb, investic po profesní dovednosti. Kdybych měl zvolit volný překlad „prvních tisíc“ tak by to bylo asi: „buď sakra trpělivý!“

a tím se dostávám k jádru pudla, ta trpělivost….

Tato ingredience je dnes docela nedostatkové zboží. Sám sebe denně přistihnu, že se neumím koncentrovat, pořád někde spěchám a častokrát raději zvolím snažší variantu řešení problému a ve výsledku se ukáže jako ta horší, krátkozraká..

bohužel a bohudík, bez ní to nejde….

Pokud chcete v životě opravdu něčeho dosáhnout musíte zkoušet, zkoušet a znovat zkoušet, když si myslíte, že to nepůjde tak znova zkoušet. To je tak když jsem chtěl udělat TGU s dvojnásobkem mé váhy tak jsem každý den dělat TGU, každý den po dobu skoro jednoho roku a myslím, že jich padlo více než tisíc 🙂 poté přišla „do módy“ stojka a já jí cthěl umět taky krásnou, rovnou a v prostoru no a to se rovná další rok a půl práce. Chtěl jsem uběhnout 5 km pod 19 minut, jooo tak tohle hodně bolelo ale po cca 7 měsích běžecké přípravy, úpravě jídelníčku a tísícátém naběhaném kilometru se povedlo 🙂

chci tím jenom říct…

Trpělivost je nutná úplně všude při výchově dětí, při studiu nebo v již zmiňovaném sportu.

Abych své pojednání ukončil, chtěl bych poděkovat své rodině převážně svým rodičům a své sestře za trpělivost, ve výchově, že nezlomili nade mnou hůl a vložili do mě dobré morální zásady.

Díky ARENĚ Pavly Kladivové, za bezvadné podmínky, báječný kolektiv jednak trenérů tak i lidí, kteří se sem chodí se rozhýbat a zesílit 🙂

Dále zejména svým studentům, že mají chuť a odhodlání se pořád zlepšovat, svým trenérům Michalovi na box a Honzovi na kick/thajský box.

Největší díky patří mé drahé ženě, přes všechny mé přešlapy, chyby, pozdní příchody stále stojí při mě a je mi největší oporou.

A chtěl bych ve finále poprosit budoucí čtenáře Syfonova septiku moudrosti aby měli trpělivost i se mnou, kromě této rádoby filosofické sračky se budu snažit sem házet tipy hlavně z odvětví mobility, síly a kondice – to co umím nejlépe 🙂

 

 

 

 

 

2017-10-13T13:49:48+00:00 6. srpna 2017|Kategorie: Ostatní|0 komentářů

Napsat komentář